Vážně si myslíte, že znáte svou cílovku? A rozumíte opravdu vlastnímu dítěti?
V marketingu máme tendenci si hodně věřit. Výzkumy, segmentace, archetypy… všechno máme. Naše sebevědomí stojí na metodách, vzorcích a číslech – na minulosti.
Ale pak si třeba pustíte na Netflixu Adolescence — a uvědomíte si, jak málo stačí, abyste si museli přiznat, že jste úplně mimo. Že nevíte nic. Ani o vlastních dětech, natož o „cílových skupinách“.
Tohle čtyřdílné jednozáběrové drama vás uzemní. Nejen kvůli intenzitě nebo hereckému výkonu, ale kvůli brutálně upřímnému zrcadlu. O tom, jak málo víme. Co se děje v hlavách dospívajících. Jak křehké jsou naše představy o tom, jací „by měli být“. A jak moc nás ovlivňují předsudky, okolí, a hlavně sociální sítě.
V marketingu jsme na tom stejně. Často nehledáme pravdu. Hledáme potvrzení. Aby to ladilo k slidu 37.
Seriál Adolescence vnímám jako velkou výzvu k pokoře. Jako připomínku, že člověk je nesmírně komplexní bytost — a že s pocitem přehledu o jeho minulém chování nevíme vůbec nic o tom, jak zareaguje zítra.
A to je také důvod, proč si myslím, že si Adolescence vaši pozornost zaslouží.