Vzdychat nad průměrností je k ničemu.

Minulý týden mě jeden kolega kreativec svým povzdechem nad průměrností české reklamy donutil k zamyšlení. Podobné kňourání, že v zahraničí se dělá lepší práce, mě opravdu zvedá ze židle. Nabízí se jen jedna otázka, proč ji sám nedělá lépe? Vždycky je přece nejlepší, jít ostatním příkladem. A právě tady stojí každý před osobní volbou. Totiž, zda jít snadnou cestou, na které se kreativci a agentury snaží jen uspokojit potřeby klienta – být takzvaně za hodné a oblíbené anebo jít cestou složitější a náročnější. První cesta je jednoduchá a stačí být jen milý a snaživý. Ta druhá oproti tomu znamená být opravdu náročný – na sebe, na svůj tým ale i na klienta. Stavět sebe, svůj tým, a i klienta před neustálé výzvy. Challengovat klientovy cíle, vize, komunikační strategie a neustále challengovat vlastní práci. Krůček po krůčku tak zvedat laťku. Samozřejmě taková cesta je zdlouhavá, velmi trnitá a potřebuje hodně vytrvalosti. Výsledek je ale stabilní kvalita. Sir John Heggarty dokonce jednou, v reakci na stížnost klienta, že jsou kreativci zatvrzelí a neústupní, řekl, že tam jsou přece proto, aby udělali skvěle svou práci a ne, aby byli hodní. Kvalita práce tedy přirozeně, a hlavně závisí na klientovi a na jeho výběru partnera/agentury. Před časem jsem měl možnost číst jeden britský výzkum, který zkoumal spokojenost pacientů se svými doktory. Jeho závěr byl docela zajímavý. Více než tři čtvrtiny pacientů uvedlo, že budou raději chodit k průměrnému doktorovi, který ale na ně bude milý a hodný než doktorovi, který představuje totální špičku, ale je drsný a moc se s nimi nepáře. To stejné platí pro každý byznys, který stojí na spokojenosti klientů. Ano, nejlepší lidi jsou složití. Jsou zaměření na kvalitu výsledku a odmítají kompromisy. Často umí být velice nepříjemní a je potřeba přistupovat k nim s respektem. Dělají to ale proto, že chtějí udělat svou práci co nejlépe. Samozřejmě není jisté, že z nich pokaždé dostanete ten nejlepší výsledek, ale pořád bude lepší než to, co dostanete od Mistra Průměrňáka. Volba tedy je každém. Jít snadnou cestou a stěžovat si, nebo se nebát a pracovat s těmi nejlepšími a náročnými. Jak takové poznat, to si řekneme příště…

Na obrázku kreativní ředitel Saatchi&Saatchi London Paul Arden, se kterým jsem měl možnost pracovat na reklamě pro Kooperativu. Byl nenáviděn mnohými, ale milován těmi, kteří ho znali o kus lépe.